Věrdys @vera-dvorakova wrote a post · 4y

20. listopadu 1910 - Umřel Lev Nikolajevič Tolstoj Životní příběh Ivana Iljiče Golovina byl velmi prostý, obyčejný a čistý. Zemřel v pětačtyřiceti letech jako člen soudního senátu. Ve služebním poměru byl vždy poctivý, oficiální, dokonce přísný, ve společnosti zato otevřený a veselý. Jeho žena nebyla sice nejoslnivější dívka, ale dala se považovat za slušnou partii, pocházela z dobré rodiny a nebyla hloupá. Počátky manželského života byly šťastné až do ženina otěhotnění. Žena z rozmaru, bez sebemenší příčiny, na něho žárlila a ztrpčovala mu poklidný rodinný život. Pochopil, že manželský život je nesmírně složitá záležitost a snažil se jejich vztah udržet alespoň navenek jako spořádaný. Takto plynul jeho život, než se ukázalo, že jeho plat nestačí na nákladný život, který vedli, a požádal o zvýšení. Zvýšení platu sebou přinášelo i přestěhování do jiného města. Ivan Iljič se do města vydal s předstihem, aby zařídil nový příbytek. Do zařizování bytu se tolik vžil, až měl pocit, že o několik let omládl. Jednou, když vylezl na štafle, aby ukázal nechápavému tapetáři, jak si má počínat, šlápl vedle, zakymácel se a o kličku rámu se uhodil do boku. Zhmožděnina nějaký čas bolela, ale brzy bolest přešla. Jak čas plynul, Ivan Iljič si stěžoval na nepříjemnou pachuť v ústech a píchání v levém boku. Často byl také nedůvodně podrážděn. Píchání se změnilo v bolest, až to musel konzultovat s doktorem. Jako chorobu mu diagnostikovali bloudivou ledvinu, která se mu odrazila při nehodě na štaflích. Když zpozoroval, že umírá, přivedlo ho to do trvalého zoufalství. Nedovedl pochopit, proč právě ON je tak těžce nemocen, celý život žil přitom poctivě. Všichni ostatní - včetně jeho manželky - ho pobuřovali, rozčilovali ho svým zdravím. Stal se pro ně přítěží, cítil to. Jedinou útěchu nacházel v Gerasimu, což byl sluha a nerozčilovala ho jeho radost z života, častokrát u něho trávil noc a držel mu nohy nahoře, aby se mu ulevilo. Občas ho navštěvovali přátelé z whistu a kolegové z práce, návštěvy ovšem stále častěji řídnuly. Tolstoj dokonale popisuje očekávání smrti, zoufalost a hledání smyslu. V poslední minuty svého života si uvědomil, že smrti není potřeba se bát. Ostatní ho litují a bude jim lépe, když umře. Pátral po svém dřívějším strachu ze smrti, ale marně. Smrt vystřídalo světlo.

Daisy @daisy1

V Babovřeskách, jak Lucka Bílá chtěla po faráři Šoustalovi pokřtít dítě na jméno Tygr. A on jí říkal, že to nejde, že takové jméno neexistuje. Tak mu řekla, že v Rusku mají Lva, tak ona chce Tygra.